Spotřebitel net

Česká politička a manažerka, původním povoláním lékařka. V roce 1993 vyhrála konkurz na funkci ředitelky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. V roce 1998 vstoupila do politiky jako ministryně zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského, následně byla zvolena senátorkou čtyřkoalice za volební obvod Praha 10. V roce 2004 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za KDU-ČSL, kde působila jako místopředsedkyně výboru pro Vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2009 svůj mandát obhájila na dalších 5 let a znovu působí ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2010 byla jedním z iniciátorů snahy o zveřejnění plánované Obchodní dohody proti padělání.
Otázky pro paní Roithovou připravila Ylona Skálová, ředitelka Spotřebitel net:

Existují nějaká vodítka, jak se vyhnout koupi zdravotně závadné, nebo nebezpečné hračky, neboť nyní se opět objevují na trhu spousty takových hraček?
Já osobně se řídím zdravým rozumem a snažím se vybírat hračky z přírodních materiálů nejlépe tuzemské výroby. Tam, kde jde o zboží importované či z kombinovaných matriálů a technologicky náročnější, se řídím zprávami RAPEX, což je rychlý celoevropský výstražný informační systém o nebezpečných spotřebitelských výrobcích. Já jsem pro české spotřebitele iniciovala projekt www.budulinek.eu, tedy webové stránky, na nichž lze snadno a v češtině dohledat výrobky, které právě RAPEX či Česká obchodní inspekce nedoporučují. Kromě hraček tam najdete třeba i závadné boty, oblečení a potraviny. V dané chvíli chystáme ještě zjednodušení pro ověřování kvality výrobků nakupovaných přes internet.

Jaké informace má mít prodávané zboží v našich obchodech, tedy i hračky?
Především to má být země původu, dále označení použitých materiálů a chemických látek, rok výroby a další údaje prokazující, že výrobek splňuje evropské standardy příslušeného segmentu společného trhu (tedy s hračkami, oblečením, potravinami a podobně). Nedávno jsme v Evropském parlamentu prosadili nařízení, aby tyto základní údaje byly uváděny ve srozumitelném jazyce a čitelným písmem a aby se vztahovaly i na zboží dovážené ze třetích zemí, či ve státech EU jen kompletované.
 
Jakou roli hraje místo prodeje, tedy kamenný obchod nebo stánek?
Ve srovnání s internetovými obchody čím dál menší. Samozřejmě je pravděpodobné, že koupíte-li si hračku přímo v licenčním obchodě dané značky, máte větší šanci na koupi originálu i snazší cestu k reklamaci, než u stánkaře, který prodává zdánlivě stejné zboží za polovinu ceny a druhý den zmizí, ale i renomovaní výrobci dnes dovážejí hračky především z Číny. Za rizikovější a dosud ne zcela ošetřený prostor považuji nákupy přes internet, jejichž počet roste stejnou geometrickou řadou, jako počet prodejců  -  jak jsem už říkala, chystáme se rozšířit stránky www.budulinek.eu a popsat některé nekalé praktiky, jichž se internetoví prodejci dopouštějí.

Je na našem trhu nějaká specifikace přesně ukazující na fakt, že jde o hračku prověřenou a tudíž bezpečnou?
Ano, v rámci Evropské unie by to mělo být označení evropské kvality značkou CE, ale pozor: s neznatelnou obměnou stejné značky přišli také čínští výrobci – typ písmen je identický a liší se jen nepatrně vzdálenost mezi nimi. Podle mého soudu jde o zjevný pokus oklamat evropského zákazníka, ale když jsem na tuto zavádějící shodu upozornila, argumentovaly čínské úřady tím, že jde o značku China Export. Požádala jsem proto evropské úřady, aby zjednaly nápravu a klamání spotřebitele zamezily.

Pokud se stane, že si zakoupíme výrobek, který je následně stažen z prodeje kvůli tomu, že jde o nebezpečný či zdravotně závadný výrobek, vrátí nám prodejce peníze? Do jaké doby tak musí učinit?
Obecně platí, že prodejce musí kupujícímu vrátit peníze při objevení jakékoli závady nezpůsobené užíváním výrobku do šesti měsíců od nákupu. Pokud se vada – ať už výrobní, či nález, že jde o závadné zboží například kvůli použitým materiálům – objeví během 24 měsíců, má zákazník právo na reklamaci. Tu uplatňuje u prodejce, nebo jeho sesterského podniku (jde-li o obchodní řetězec téže značky) a stačí prokázat, že zboží pochází právě od něj – mimochodem nemáte-li doklad či záruční list, stačí i výpis z účtu, pokud jste platili kartou. Vzhledem k tomu, že zdravotní závadnost je většinou neodstranitelnou vadou, má spotřebitel právo na vrácení plné kupní ceny. Po uplynutí záruční doby se pak může odvolat na tzv. rozpor s kupní smlouvou, tedy na fakt, že v době nákupu předpokládal, že si pořizuje zboží bez vady - v tomto případě může od smlouvy odstoupit a rovněž peníze dostat zpět. V případě zdravotně závadných výrobků je navíc prodávající sám povinen informovat zákazníky o nebezpečí do 24 hodin od okamžiku, kdy tuto informaci získal – samozřejmě v případě, že součástí kupní smlouvy je i kontakt na kupujícího, což ale platí spíš u aut, než u hraček.

Vám samotné se někdy stalo, že jste zakoupila nebezpečnou hračku a jak jste prosím postupovala?
Nestalo. Ne snad proto, že bych vnukům nic nekupovala, ale jsem babičkou teprve dva roky a nebezpečnými výrobky se zabývám už řadu let. Takže jsem opravdu dost ostražitá. I na to, aby si mladší děti nehráli s hračkami starších sourozenců, které nejsou vhodné pro děti do tří let. Jde většinou o hračky s vlemi malými, snadno odstranitelnými součástkami - jako jsou třeba kolečka autíček, nebo ještě hůř magnety, které se mohou uvolnit a při pozření způsobit perforaci střev či žaludku. Uhlídat s tímto vědomím dva kluky ve věku 8 a 28 měsíců, jejich hračky a další drobné domácí předměty je opravdu šichta.