Spotřebitel net

Jak jsme již informovali, naše sdružení Spotřebitel net poslalo na ministerstvo spravedlnosti návrh na úpravu některých ustanoveních, které budou spotřebitele více chránit a tím tak zamezí nekalým a podvodným jednáním. Jedním z prvních je „Problematika zákona o spotřebitelském úvěru“.

1.      Vázaný spotřebitelský úvěr
Jako první bych se přimluvil za jednu změnu, která by patrně šla nad rámec směrnice, ale velmi by ulehčila život spotřebitelům. Přimluvil bych se totiž za to, aby splatnost úvěrů od jejich poskytovatelů do rukou prodávajících v případě vázaného spotřebitelského úvěru probíhala ze zákona až po 14 dnech a že v této lhůtě musí prodávající, pokud je úvěr zprostředkován třetím subjektem, provést verifikaci úvěru.

Současnou úpravu § 14 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru považuji za dosti bezzubou ve světle těch nejagresivnějších obchodních praktik. Setkáváme se jak s příklady, kdy spotřebitel v domnění, že přebírá výhru, podepíše úvěr. Složenky dorazí až po více jak 14 dnech a spotřebitel nemá možnost obrany. Taktéž je třeba podotknout další z praktik, že zprostředkovatelé úvěrů často navyšují údajné příjmy spotřebitelů, aby úvěr prošel. Motivací jsou provize z koupě zboží.

Když spotřebitel od smlouvy odstoupí, velmi často úvěrové společnosti argumentují, že bez souhlasu prodávajícího úvěr zrušit nelze. Prodávající se přitom pojistí doložkou o sjednané osobní návštěvě. V případě, že by prošel náš návrh, měl by spotřebitel lepší možnost od smlouvy odstoupit, protože velmi pravděpodobně by nastala situace, že by zrušil úvěr a vrátil zboží zpět na adresu toho, kdo mu zboží prodal.

Prodávající by v dané chvíli neměl finanční prostředky, ale dostal by zboží. V jeho zájmu by byl motivován si zboží ponechat, protože kdyby zboží vrátil kupujícímu, musel by ustát v případném sporu důkazní břemeno on, protože by to byl on, komu by bylo dluženo. V současnosti bude spotřebitele žalovat úvěrová společnost a spotřebitel je na svých právech notně oslaben.

Podíváme se na konkrétní případ. Paní Růžena nakoupila na předváděcí akci zboží za 30.000,-Kč, které má splácet asi tři roky po 1.250,-Kč měsíčně. Celkově ji tedy její zbytečný nákup vyjde na 45.000,-Kč. Paní Růžena si sice brala zboží s vědomím, že je na splátky, ale prodávající řekl, že splátky jsou bezúročné. Paní Růžena je vyššího věku a díky problémům se zrakem pořádně nečetla, co podepisuje. Mladému prodávajícímu, který tvrdil, že je doktor medicíny a že vše dělá pro její zdraví, věřila. To, že něco není v pořádku, zjistila až její dcera po návratu domů. Rozhodla se od smlouvy odstoupit a kontaktovala naše sdružení.

Obratem jsme paní Růženě zaslali vzory s odstoupením od smlouvy a ona je s připojeným podpisem doplněné zaslala oběma zainteresovaným subjektům. Poskytovatel finančního úvěru odepsal, že již finanční částku proplatil a že musí jako první počkat na vyjádření prodávajícího. Prodávající vytáhl doložku o sjednané osobní návštěvě a odmítl se dále bavit. Spotřebitelka v této fázi měla smůlu, protože kdyby od úvěru odstoupila, musela by vše doplatit v hotovosti.

Jelikož na splátky v dohodnuté výši neměla finance, nesplácela. V jejím postoji ji utvrdila i skutečnost, že zboží vrátila prodávajícímu a ten již dále nekomunikoval. Nyní od této paní vymáhá úvěrová společnost celou částku včetně úroků. Paní nemá finance na to, aby úvěr doplatila.

Kdyby prošla naše změna, vypadala by situace výrazně jinak. Úvěrová společnost by finance neproplatila prodávajícímu a v podstatě by pouze akceptovala od spotřebitele jeho odstoupení od spotřebitelského úvěru. V této fázi by se zrušil jeden z nejvíce sporných vztahů, a to vztah mezi spotřebitelem a úvěrovou společností. Zůstal by pouze vztah mezi spotřebitelem a prodávajícím. Spotřebitel by vrátil na svoje náklady prodávajícímu zboží a prodávající by měl na výběr, zda zboží nepřevezme a sám bude žalovat spotřebitele nebo zboží převezme a věc nechá běžet dál. V prvním případě by se u soudu mohl spotřebitel snadněji bránit, že doložka o sjednané osobní návštěvě se nezakládá na pravdě a že zboží zakoupil na předváděcí akci.

Dle mého názoru by poklesly případy, kdy prodávající vysloveně spotřebitele podvádějí ve snaze získat provizi. Těchto případů registrujeme stovky a dle mého názoru je to v současnosti jeden z největších problémů v ČR. Ve výsledku to budou až tisíce exekucí na důchody, které z tohoto důvodu vznikly. Dané problematice je skutečně třeba pozornost věnovat.

Jak by ustanovení § 14 mohlo znít:

Současný stav:

(1) Smlouvou o vázaném spotřebitelském úvěru se rozumí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr a která je závislá na smlouvě o koupi zboží nebo poskytnutí služby.
(2) Má se za to, že smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je závislá na smlouvě o koupi zboží nebo služby, pokud je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, určena výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a

a) prodávající nebo poskytovatel služby je zároveň věřitelem,
b) věřitel využije služeb prodávajícího nebo poskytovatele služeb v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo
c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.

(3) Jestliže spotřebitel odstoupil od smlouvy o koupi zboží nebo poskytnutí služby, kde cena zboží nebo služby je plně nebo částečně hrazena spotřebitelským úvěrem, zaniká též smlouva o vázaném úvěru. O této skutečnosti je spotřebitel povinen věřitele informovat. Zánik smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru nesmí být spojován s uplatněním jakýchkoliv sankcí ze strany věřitele nebo třetí osoby. Jestliže byla smlouva o koupi zboží uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání nebo při použití prostředků komunikace na dálku a spotřebitel zboží vrátil prodávajícímu, není spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnuté peněžní prostředky dříve, než mu bude prodávajícím vrácena kupní cena.
(4) Pokud spotřebiteli soudem přiznané nebo prodávajícím či poskytovatelem služby uznané právo na peněžité plnění nebylo ze strany prodávajícího nebo poskytovatele služby dobrovolně uspokojeno, ručí za uspokojení tohoto práva věřitel.

Navržená změna:

(5) Věřitel je povinen vázaný spotřebitelský úvěr proplatit prodávajícímu, pokud se nebude jednat o identický subjekt, minimálně po 14 dnech od jeho uzavření, pokud v této lhůtě spotřebitel od úvěrové smlouvy neodstoupí. Věřitel je taktéž povinen informovat spotřebitele na jeho telefonním čísle o skutečnosti, že byl jeho jménem spotřebitelský úvěr sjednán, oznámit spotřebiteli výši úrokové sazby, počet splátek, výši měsíční splátky a celkový součet všech nákladů spojených s úvěrem včetně poučení, že spotřebitel má právo od tohoto úvěru ve lhůtě 14 dnů odstoupit, a to maximálně ve lhůtě 7 dnů od podpisu smlouvy. Nebude-li tato lhůta splněna, dojde k adekvátnímu prodloužení lhůty pro odstoupení tak, aby spotřebitel měl na tento úkon minimálně 7 dní.

Další pokračování najdete opět na našem webu  v aktualitách za týden.

Miroslav Huml, právník, Spotřebitel net