Spotřebitel net

Základní právní předpisy týkající se ochrany spotřebitele

Pro širokou veřejnost je poměrně komplikované rozpoznat všechny ustanovení obsahující tuto problematiku. Bohužel se totiž jedná o velmi obsáhlou otázku, s jejímž výkladem mají problémy i mnozí právníci specializující se na soukromé právo. Přesto se v nejzákladnějších ustanoveních týkajících se tohoto segmentu práva může relativně snadno orientovat každý.

Základním pramenem práva jsou evropské směrnice. Tyto směrnice jsou schvalovány v Evropském parlamentu v Bruselu a nejsou právně závazné. Jejich význam je ale ohromný v tom, že stanoví mantinely pro to, jak musí právní řád dané země vypadat. Výhodou pro spotřebitele tedy je, že má jistotu, že právní úprava jeho ochrany bude napříč všemi 27 členskými státy EU víceméně obdobná. Příkladem z praxe může být, že když evropská směrnice stanoví, že v případě nákupu zboží mimo prostory obvyklé k podnikání, tedy na předváděcí akci, má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu minimálně ve lhůtě do 7 dnů od jejího uzavření. Je jasné, že v každé zemi EU bude nějaká lhůta stanovena. Českých 14 dní je poměrně luxusem, protože řada zemí má jen 7 dnů.

Samozřejmě by mohla existovat imaginární země EU, která by toto právo v rozporu se směrnicí nezavedla. Kdyby někomu díky absenci tohoto práva vznikla škoda, mohl by se domáhat náhrady škod za neprovedení směrnice na státu, ale zcela jistě by nemohl směrnicí argumentovat proti subjektu, který se řídil právem dané země. O tom, jak se dá žalovat náhrada škody za porušení směrnice se dočtete v jedné z dalších kapitol.

Hlavními pravidly hry na podnikatele a spotřebitele jsou tudíž zákony schválené českým parlamentem, protože ty jsou přímo vymahatelné na našich smluvních partnerech. Veškeré jednání musí být uskutečňováno v jejich mezích a práva daná těmito zákony nesmí být pošlapávána. Mezi nejvýznamnější zákony chránící spotřebitele v ČR patří:

Zákon o ochraně spotřebitele

Celý jeho aktuální text zde

Tento zákon upravuje zejména nejobecnější povinnosti prodávajícího vůči spotřebiteli. V jeho § 2 nalezneme všechny potřebné definice. Následující § 3 stanovuje povinnosti prodávajícího, mezi které například patří ustanovení o zaokrouhlování cen tak, aby byly zaplatitelné. Pro spotřebitele je zajímavý i § 4 a 5, kde jsou uvedeny praktiky, které lze považovat za nekalé, klamavé či agresivní. V § 6 následuje zákaz diskriminace spotřebitele, dle kterého by mohlo být považováno za nezákonné, že pro muže bude například vyšší vstupné bez toho, aniž by získali jinou výhodu, V § 7 je stanoven zákaz uvádět na trh zboží, které by bylo zaměnitelné s potravinou. Další pro spotřebitele zajímavé ustanovení je v § 9 až 14a, kde je zakotvena informační povinnost prodávajícího. Například povinnost jasně a srozumitelně informovat o ceně, na kterou si naši tazatelé poměrně často stěžují, je dána § 12. Taktéž se často spotřebitelé zajímají o to, zda je prodávající povinen výrobek předvést. Odpověď na tuto otázku dává § 15, dle kterého na žádost, když je to možné, musí. V § 16 je stanoveno, že na žádost musí prodávající vydat doklad a jsou zde pospána jeho náležitosti a v §17 nalezneme povinnost balit výrobky do nezávadných obalů, Stěžejním ustanovením pro většinu spotřebitelů je ale § 19, který upravuje postup při vyřizování reklamace. Je zde například stanoveno, že reklamace musí být vyřízena do 30 dnů od podání.

V případě zájmu si můžete objednat naší publikaci obsahující komentovaný zákon o ochraně spotřebitele včetně vyřešených otázek z praxe.

Občanský zákoník v jednotlivých segmentech

Je základním kodexem soukromého práva a spotřebitelské problematice se věnuje hned v několika hlavách. Zde uvádíme ty nejdůležitější z nich včetně jejich obsahu.

Úprava spotřebitelských smluv je dostupná zde

Tato pasáž počínající § 51a stanovuje co to vůbec jsou spotřebitelské smlouvy (§ 52) a definuje spotřebitele a dodavatele, je to tudíž nejdůležitější ustanovení spotřebitelského práva vůbec. § 53 dále upravuje možnost odstoupení od smlouvy do 14 dnů od převzetí plnění v případě uzavření smlouvy prostředky dálkové komunikace (telefon, internet, fax atd.) – výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v § 53 odst. 8 a v § 54. § 54b upravuje informace, které musí dodavatel spotřebiteli poskytnout při uzavírání smluv prostředky dálkové komunikace. § 55 a § 56 upravují nedovolená ustanovení spotřebitelských smluv, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. § 57 upravuje možnost odstoupení od smlouvy do 14 dnů od uzavření smlouvy v případě uzavření smlouvy mimo prostory obvyklé k podnikání (restaurace, hotely, na ulici) – opět má toto pravidlo výjimky uvedené v § 57 odst. 4. § 58 a násl. upravují tzv. „timesharing.“

Úprava timesharu je dostupná zde

Jako první je si třeba definovat, co se pod tímto pojmem skrývá. Jedná se o smlouvy o dlouhodobém pronájmu nemovitosti na určité období, příkladem může být smlouva, kterou se zavážete, že budete mít právo každých prvních 14 dní v červenci užívat vilu na Kanárských ostrovech, ale taktéž ponesete náklady na její údržbu. V rámci těchto smluv jsou uzavírány určité kluby zákazníků, a ty si vzájemně nemovitosti proměňují a tráví tak dovolenou na různých místech. N bezpečnost smlouvy spočívá v tom, je že podepisována na hodně let dopředu a mnoho lidí si v době podpisu nepromyslí, zda třeba za 10 let budou na letenky mít či zda díky narození dětí budou moci cestu vykovávat.

Zde najdete více informací o timesharu.



V praxi se nejvíce otázek týká možnosti odstoupení od této smlouvy. To je stanoveno v § 67 obč. z., kde je dáno, že spotřebitel má právo odstoupit do 14 dnů od odpisu smlouvy bez uvedení důvodu a bez sankce. S tím souvisí § 71 obč.z., který stanoví, že v případě, že si spotřebitel za účelem uhrazení sjednal úvěr, tak se bez sankcí a dalších jiných nákladů pros potřebitele ruší i ten.

Úprava cestovní smlouvy je dostupná zde

Cestovní smlouva je upravena v § 852a - § 852k občanského zákoníku. § 852a stanovuje co se rozumí cestovní smlouvou. § 852b stanovuje formu cestovní smlouvy a obligatorní náležitosti jejího obsahu. § 852c stanovuje kdy, jak a jakou formou může cestovní kancelář jednostranně zvýšit cenu zájezdu. § 852d upravuje informační povinnost cestovní kanceláře ohledně informací, které jsou pro zákazníka důležité vzhledem k zájezdu. § 852e stanovuje podmínky za kterých může cestovní kancelář z objektivních důvodů změnit podmínky cestovní smlouvy a lhůty pro akceptaci těchto změn. § 852f upravuje situaci kdy se místo zákazníka, který zájezd zakoupil, zájezdu zúčastní jiná osoba. § 852g a § 852h stanoví za jakých podmínek může zákazník před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit. § 852i upravuje odpovědnost cestovní kanceláře za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy. § 852j upravuje důvody za kterých se může cestovní kanceláře zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou odstoupením podle § 852g. § 852k stanoví kdy je cestovní kancelář povinna poskytnout zákazníkovi v nesnázích rychlou pomoc.

Zákon o spotřebitelském úvěru

Celý jeho aktuální text zde

Spotřebitelský úvěr je poměrně přehledně definován § 2 tohoto zákona, ve kterém je stanoveno, že se jedná o půjčky poskytnutou podnikatelem spotřebiteli v rozmezí 5.000,-Kč až 1.880.000,-Kč, která neslouží k zajištění bytových potřeb. Takže na hypotéky se tento zákon nevztahuje. Vymezení pojmů je uvedeno v § 3. Paragraf 4 a 5 je věnován informační povinnosti a v § 6 je stanovena povinnost písemné formy takovéto smlouvy. Velmi důležitými paragrafy pro spotřebitele jsou § 9, ve kterém je stanovena povinnost podnikajícího otestovat, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, a § 10, kde je definováno RPSN. Právo odstoupit od spotřebitelského úvěru ve 14 denní lhůtě je dáno paragrafem 11 a možnost předčasně splatit spotřebitelský úvěr bez sankcí v § 12. V § 13 je popsáno, za jakých podmínek může věřitel vypovědět úvěr sjednaný na dobu neurčitou spotřebiteli a v následujícím paragrafu je popsána vázaná smlouva o spotřebitelském úvěru, která obvykle vzniká na předváděcích akcích. § 15 se věnuje předčasnému splacení úvěru a řeší náklady s tím spojené. V závěru bych jen dodal, že dozor nad finančním trhem vykonává dle zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci ČOI s výjimkou toho, co spadá přímo do kompetence České národní banky dle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Tuto problematiku rozebereme v jedné z následujících kapitol podrobněji.

V případě zájmu si můžete objednat naší publikaci Spotřebitel a finanční právo, ve které je vše řádně popsáno.

Zákon o rozhodčím řízení

Celý jeho navrhovaný a aktuální text zde

S ohledem na skutečnost, že v dnešních dnech prochází schvalovacím procesem jeho významná novela, nepovažuji za nutné přinést v tomto textu stručný rozbor paragrafů tak, jak jsem ho uváděl výše. V textu zákona je zvýrazněně uvedeno vše, co bude v zákoně, pokud projde v navrženém znění, nově. Vše, co je psáno normálním písmem, platí dnes a bude platit i po schválení novely. Naopak vše, co je v textu proškrtnuto, platí stále ještě dnes, ale přestane platit okamžikem, až bude novela zákona schválena a nabude účinnosti.

Obchodní zákoník

V § 261 obchodního zákoníku je stanoveno, že se tímto zákonem řídí vztahy mezi podnikateli. To je právě důvod, proč je úprava zákona liberálnější a dovoluje daleko více ujednání. Myšlenkou je, že obchodníci jsou profesionálové a tak je není třeba hájit například dvouletou zárukou. Lehkou komplikaci do problematiky věci vnáší ovšem § 262, dle kterého se může dohodnout o tom, že budou postupovat podle obchodního zákoníku i spotřebitel s podnikatelem. Pro tento případ ale přímo z tohoto paragrafu, který přikládám níže, vyplývá, že ustanovení zabývající se ochrany spotřebitele zůstanou nedotčena.

§ 262

(1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá
pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková
dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který
není podnikatelem, je neplatná.

(2) Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu.

(3) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků
ze smluv, pro něž si strany zvolily použití tohoto zákona podle
odstavce 1, jestliže osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas
nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí touto
částí zákona.

(4) Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku
dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo
ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na
obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních
předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách,
zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně
spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní
strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není
podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů
podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí
ustanovení občanského zákoníku.

Závěr druhé lekce

Jelikož, jak již bylo řečeno, se spotřebitelské tématiky věnuje větší množství předpisů a již těch paragrafů bylo pro tuto lekci opravdu hodně, tak si zbytek těch nejpodstatnějších, a to ustanovení o koupi věci a o zhotovení věci na zakázku necháme do další lekce. Pokud si chcete ověřit, jak jste se zvládli prokousat dnešní patrně nejobtížnější kapitolou, tak si můžete zkusit zodpovědět otázky v našem kvizu, který nás tentokrát zavede na vietnamskou tržnici k panu Kim Ham Skunkovi, jež patrně náš kurs neabsolvoval.

Úloha na závěr

Kim Ham Shunk si pronajal stánek na tržnici a rozhodl se přilepšit si ke svému živobytí prodejem všeho možného. Na stánku se tak například objevila čokoláda ve tvaru psího extraktu, zapalovač v přesném tvaru mrkve, váza z umělé hmoty a skla napodobující vázu z broušeného křišťálu, o které tvrdil, že je originálem, a jeden LCD televizor označený prapodivnou značkou se čtyřmi proužky bez uvedení země původu.

Ke stánku přišel Pavel a požádal Kima, zda by mohl televizor vyzkoušet. Kim měl na tržnici zavedený proud a hrála mu tam i jiná televize, kde právě sledoval výživnou vietnamskou telenovelu. Kim ale odpověděl, že to nelze, protože by se televize opotřebovala. Přesto cena televize byla tak nízká, že si ji Pavel zakoupil. Když požádal potřetí o doklad, tak Kim vytáhl z kapsy účtenku z restaurace a z druhé strany něco načmáral. Jediným čitelným údajem byla cena a tak byl Pavel spokojen.

Druhý den se ale na tržiště vrátil s tím, že televizor nefungoval a že by ho chtěl vyreklamovat. Kim řekl, že u něj neplatí právní řád ČR a že vlastně ani nerozumí česky. Když Pavel strašil, že zavolá svému bratrovi, který pracuje pro exekutorský úřad, dostal Kim strach a televizor do reklamace přijal. Pavel se přišel po třiceti dnech optat, jak reklamace dopadla. Kim si ale opatřil stanovisko svého známého právníka, který mu poradil, aby Pavlovi řekl, že smlouva byla podle obchodního zákoníku a tak se na ni lhůta 30 dnů nevztahuje.

Pavel odešel s nepochozením a na místo se dostavila ke kontrolnímu nákupu pracovnice ČOI. Nejevíce ji zaujalo, že u ničeho nejsou uvedeny ceny. Když se na to Kima optala, tak ji řekl, že on je zná a může je poskytnout na požádání.

Otázky:

1. Který z těchto výrobků čokoláda ve tvaru psího extraktu nebo zapalovač v přesném tvaru mrkve je na našem trhu zakázaný?

2. Kde jsou upraveny náležitosti křišťálového skla?

3. Měl prodávající povinnost uvést u televizoru zemi původu?

4. Měl prodávající povinnost televizor vyzkoušet?

5. Lze považovat vydaný doklad za správný?

6. Má povinnost prodávající mluvit česky?

7. Je stanovisko právníka o použití obchodného práva správné?

8. Do jaké výše může pracovnice ČOI uložit Kimovi pokutu?