Spotřebitel net

Proč by se alespoň minimum o spotřebitelském právu měl dozvědět každý? Tím jediným důvodem je, že spotřebiteli jsme za jistých okolností všichni, a proto by nám otázky týkající se našeho zdraví a našich financí neměly být lhostejné.

A právě proto jsme pro Vás připravili online kurz, ve kterém budete mít možnost se s  celou problematikou seznámit formou textů a kvízů, na nichž si ověříte, zda jste vše správně pochopili. V rámci několika kapitol, které budeme přidávat vždy jednou týdně, Vám bude v přehledné formě představeno, na co všechno a za jakých okolností máte nárok a co můžete dělat, když někdo nesplní svoje povinnosti. Dále Vás v rámci kurzu naučíme stylizovat korespondenci, nebo Vás seznámíme se základy procesního práva pro případné spory. Kurz bude doplňován reálnými příběhy lidí z jejich životů tak, aby bylo vše pro čtenáře uchopitelnější.

Kdo je spotřebitel a smysl jeho ochrany

Na jednom veletrhu jsem kdysi představoval spotřebitelskou organizaci a při té příležitosti jsem oslovoval kolemjdoucí  otázkou, zda tuší, kdo je spotřebitelem. Nejvíce mě překvapila odpověď jednoho muže s kravatou a s drahým telefonem u ucha, který odsekl, že ho to nezajímá, že on není spotřebitel, že je podnikatel, tedy ten, kdo nás živí. Chvíli jsem nad jeho odpovědí přemýšlel a říkal si, zda má alespoň částečně pravdu. Jeho představa spotřebitele byla asi taková, že se jedná o člověka, který chce za co nejnižší cenu zakoupit co nejvíce zboží, pak ho co možná nejvíce reklamovat a nakonec chtít vrátit po třetím stejném projevu závady a to i za cenu záměrného vyvolání, všechny peníze zpět. Je pravdou, že kdyby po světě chodili jen takto uvažující lidé, tak by se absolutně nedalo podnikat, tedy vyrábět a prodávat předměty denní potřeby a svět by se z podstaty věci zhroutil. Jenže ochrana spotřebitele nemůže mít jen tuto nálepku. Reklamace je sice stěžejním odvětvím ochrany spotřebitele v evropském právním kontextu, ale musíme si uvědomit, že ochrana spotřebitele je také o hlídání kvality potravin, hraček, nebo spotřebního zboží.

Ten pán byl v životě zcela jistě několikrát v pozici spotřebitele. I jako podnikatel se v ní nachází vždy, když nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Může si například koupit boty na běžné nošení, vybere dražší kousek, ten se po týdnu rozpadne a on mávne rukou s tím, že má dost jiné práce než vyplňovat nějaké přihlouplé reklamační protokoly a prodejce potrestá tak, že již u něj nenakoupí. Proč ne. Měl by ale respektovat, že existuje skupina lidí, co na tuto obuv citelně šetřila a vyplnění protokolů se jim vyplatí. Pán patrně zapomněl, že má třeba doma malé dítě a že se v naší zemi dá koupit velké množství hraček. Naštěstí existují předpisy a ty také patří do ochrany spotřebitele, které vymezují nebezpečné látky, které tyto předměty nesmějí obsahovat.

Kdyby tyto předpisy nebyly, tak by mohla nastat situace, že by tento muž koupil v renomovaném obchodě drahou hračku a daroval ji svému děťátku. To by strčilo, jak to ostatně děti dělají, hračku do pusy, uvolnil by se nějaký jed z použitého barviva a těžce by mohl dítěti poškodit tělesné orgány. Muž by sice měl možnost již u prodejce nenakoupit, dokonce by mohl žalovat náhradu škody u soudu, ale zdraví dítěte by nevrátil. Z tohoto titulu jsou předpisy zabývající se ochranou spotřebitele do značné míry preventivního charakteru a umožňují vedle ochrany naší peněženky, což opravdu může někoho netrápit, i ochranu zdraví nás a našich nejbližších, což už musí trápit každého.

Jak již bylo výše naznačeno, do spotřebitelského vztahu může vstoupit jen fyzická osoba, za předpokladu, že jedná s podnikajícím subjektem mimo rámec svého případného podnikání. Pokud nemáte živnostenský list, nebo nejste podnikatelem ve smyslu obchodního zákoníku, jste spotřebitelem vždy, když uzavíráte jakoukoliv úplatnou smlouvu s jiným subjektem, pokud jím není fyzická osoba nejednající v rámci své podnikatelské činnosti, což nastane například u koupě věci přes inzerát. Příkladem nespotřebitelského vztahu bude koupě použité televize od Vašeho souseda, nebo DVD přehrávače, přes Aukro. Pokud ale prodávající na Aukru disponuje svým vlastním IČem, je podnikatelem a vzniká tak spotřebitelský vztah.

Naopak pokud vy sami jste podnikatelem, je směrodatné, zda jednáte v rámci své podnikatelské činnosti. V praxi půjde zejména o nákupy na IČ. Pokud si podnikatel koupí notebook na IČ a použije doklad ve svém účetnictví, jen stěží bude ve vztahu spotřebitelem, a pokud notebook přestane po chvíli užívání fungovat, bude mít podnikatel smůlu, protože se reklamace nedovolá. Pokud ale podnikatel nejedná v rámci své obchodní činnosti, tedy například řezník si jde koupit cihly na stavbu svojí rekreační chaty, je spotřebitelem.

Specifickým příkladem je obchod Makro, který má v podmínkách, že slouží pouze podnikatelům, a tak nevstupuje z podstaty věci do spotřebitelských vztahů.

Pokud si nakoupíte zboží z pozice spotřebitelů, čeká Vás nepříjemná povinnost zaplatit DPH, které je vykoupeno řadou práv. Vedle obecně známé záruky, to je například, právo na informace atd. Nejrůznějším právům se budeme věnovat v následujících kapitolách.Podstatnou náležitostí spotřebitelské kupní smlouvy je skutečnost, že je zakupováno zboží ke konečné spotřebě. Pekárna si nakupuje mouku proto, aby z ní upekla chléb a s ním obchodovala, spotřebitel si tutéž mouku nakupuje proto, aby z ní upekl buchtu a tu snědl. Již ji prostě neprodává dále. Mouka zakoupená spotřebitelem se započítává do celkového hrubého domácího produktu ČR. Naopak mouka zakoupená pekárnou se nezapočítá, protože bude započítán až chléb, který z ní vznikne. I v tomto pohledu vzniká rozdíl.

Jedna z posledních legislativních definic spotřebitele se v našem právu objevila novelou občanského zákoníku č. 367/2000 Sb., s účinností od 1. ledna 2001. V rámci nově zaváděné úpravy spotřebitelských smluv vyplývající z tehdy platných evropských směrnic č. 85/577/EHS, 93/13/EHS, 97/7/ES a 94/47/ES byla ustanovením § 52 odst. 3 občanského zákoníku zavedena definice pojmu spotřebitel pro účely občanského zákoníku, případně dalších soukromoprávních předpisů. Podle této definice je spotřebitelem „osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti“.

Kontrolní otázka:

Kdo je v daném případě spotřebitelem:

Paní Květa provozuje zverimex „Psíček“, ve kterém nabízela k prodeji šedivou krysu, kterou vyreklamovala jedna zákaznice s argumentem, že za večer snědla příliš mnoho obilí a že si takovou spotřebu v kupní smlouvě nevymínila. Protože si krysu otesánka nikdo nezakoupil, odepsala ho Květa v rámci odpisů a odnesla si ji domů, kde se právě dočetla, že majitel domu, jakýsi pan Kalousek, jí opět zvýšil regulovaný nájem. Ze vzteku tedy krysu pojmenovala „Kalousek“. Večer dostala Květa hlad a zajela si MHD koupit něco k snědku do nedalekého supermarketu. Když zjistila, že v supermarketu nemají vajíčka, alespoň koupila Kalouskovi krmení pro hlodavce, a zašla ke své sousedce Anně, která má slepice. Ještě předtím jí ale zatelefonovala, že se u ní staví. Anna naštěstí vajíčka měla a tak je Květě prodala. Květa přišla domů, nasypala krmení Kalouskovi a šla spát. Když ráno zjistila, že Kalousek všechno sežral, rozhodla se, že ho prodá a dala inzerát na web. Ozval se jakýsi pan Pepa a Kalouska si koupil.

1. Paní Květa, když si Kalouska objednala z velkoskladu v rámci větší dodávky hlodavců pro svůj zverimex

2. Zákaznice, která Kalouska vyreklamovala pro rozpor s kupní smlouvou poprvé

3. Paní Květa, když si Kalouska odnesla domů

4. Paní Květa, když platí nájemné panu Kalouskovi

5. Paní Květa při nákupu obilí v supermarketu

6. Paní Květa při cestě MHD do supermarketu

7. Paní Květa při nákupu vajec u své sousedky

8. Paní Květa ve vztahu k mobilnímu operátorovi

9. Pan Pepa, když si kupoval Kalouska